CZ | EN
Služby Nemoci přenášené hmyzem

Nemoci přenášené hmyzem

 

Nemoci přenášené hmyzem jsou skupinou chorob, jejichž původce (bakterie, vir, parazit) je přenášen na člověka krevsajícím hmyzem. Tyto nemoci představují velké riziko obzvláště pro cestovatele do tropických a subtropických oblastí. S některými se však můžeme setkat i na našem území.

V Medicínském centru vyšetřujeme přítomnost infekčního onemocnění v těle pacienta, dále také přítomnost infekce u konkrétního hmyzu.

Africká klíšťová horečka

Vyskytuje se v rovníkové a jižní Africe (v národních parcích a rezervacích).

Nákazu přenášejí klíšťata rodu Ambylomma sající na hlodavcích, dobytku i divokých kopytnících.  Člověka napadají již během krátkého pobytu v přírodě při prodírání se buší, vysokou trávou a křovinami.

Klinicky jde o chřipkovité onemocnění s horečkou, bolestí hlavy a myalgiemi. Charakteristickým nálezem je větší počet vředů provázených zduřením regionálních uzlin, neboť exponované osoby bývají napadeny současně více klíšťaty. Vyrážka vzniká sotva u poloviny nemocných a je makulopapulózní nebo drobně vezikulózní. Asi u třetiny nemocných se na sliznici ústní dutiny objeví drobné vřídky.

Bartonellóza

Bartonellóza neboli nemoc z kočičího škrábnutí je onemocnění způsobené bakterií Bartonella henselae. Nejčastěji se objevuje po škrábnutí či kousnutí kočkou, ale je možný také přenos klíšťaty a blechami. Choroba postihuje většinou chovatele koček, osoby se sníženou imunitou, polymorbidní jedince či osoby žijící ve špatných hygienických podmínkách.

Projevuje se papulárními lézemi na infikované pokožce, uzlinovým syndromem, malátností, únavou, bolestmi hlavy a lehce zvýšenou tělesnou teplotou. Terapie spočívá v podávání antibiotik.

Filarióza (elefantiáza)

Onemocnění vyvolané cizopasnými červy vlasovci (filárie) převážně v subtropických oblastech. Při diagnóze se uplatňuje průkaz mikrofilárií v krvi nebo v bioptickém materiálu. Možné je sérologické vyšetření. Léčí se pyrazinovými deriváty.

Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí.

Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se začíná objevovat více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů CulexAedesAnopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stádium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se tzv. elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů atd.

Podobné onemocnění (včetně elefantiáz) s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, např.: Brugia malayi a Brugia timori.

Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (tzv. „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění.

Dalšími parazity, kteří mohou způsobovat filariózy, jsou vlasovci rodu MansonellaMansonella ozzardi je druhem napadajícím člověka i další primáty. Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Parazituje v tělních dutinách a podkožní tukové tkáni. Jako přenašeči působí muchničky rodu Simulium a pakomáři rodu Culicoides. Stejné hostitele napadá i Mansonella perstans neboli vlasovec kampalský, který je rozšířen v rovníkové Africe a Střední a Jižní Americe. Žije ve vazivu dutiny hrudní a břišní. Přenos infekční larvy je zprostředkován pakomáry rodu Culicoides. V porovnání s infekcemi způsobenými výše jmenovanými parazity, má onemocnění vyvolané filáriemi rodu Mansonella mírnější průběh.

Doposud zmíněné parazitární nákazy vyvolané vlasovci se vyskytují v tropických a subtropických oblastech a lidé se s nimi setkávají pouze při zahraničních cestách. V posledních letech se ale i v našich zeměpisných šířkách objevují onemocnění, která jsou vyvolána parazity napadajícími za normálních podmínek zvířata. Mezi ně patří například dirofilarióza. Nejbližším místem výskytu byla dříve jižní Evropa. Vlivem změn klimatických podmínek dochází k rozšíření nemoci do dalších oblastí. Nebezpečí představuje i mnohem častější cestování do zahraničí se psy.
Původci dirofilariózy jsou dva: Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční dirofilariózu, a Dirofilaria repens, která způsobuje podkožní formu nemoci. Hostiteli jsou různé šelmy (pes, vlk, kočka), ale napadnout mohou i člověka. Parazit je přenášen různými druhy komárů.
Dirofilaria immitis je až 30 cm dlouhá a u postižených psů, koček nebo i fretek parazituje v krevním řečišti (například v cévách plic a srdci). U lidí nakažených touto dirofilárii se rozvíjí těžké onemocnění plic, které je třeba chirurgicky řešit.
Dirofilaria repens se vyskytuje u psů a je u nás častější než Dirofilaria immitis. U psů způsobuje různé kožní změny a svědění. Pokud onemocní člověk, tak se mu tvoří uzlíky v podkoží. U lidí je častý i výskyt parazita v oku – pod rohovkou, nebo pod spojivkou. Je to nepříjemný a bolestivý stav, který musí řešit oftalmolog.

          

Horečka dengue

Akutní infekční onemocnění způsobené virem dengue patřícím mezi flaviviry. K přenosu většinou dochází prostřednictvím komárů rodu Aedes, zejména Aedes aegypti. Patří mezi nejčastější horečnaté tropické nemoci. Onemocnění je rozšířeno v tropické a subtropické Asii a Africe, v Austrálii, ve Střední a Jižní Americe a na některých ostrovech v Tichém oceánu a Karibiku.

Inkubační doba je 5–7 dní, projevuje se vysokou horečkou a silnými bolestmi celého těla, kloubů, svalů a hlavy. Dalším projevem mohou být zvětšující se uzliny a spalničkám podobná vyrážka. Proti onemocnění neexistuje účinná vakcína, důležité je proto použití repelentů a dalších ochranných prostředků.

Horečka Skalistých hor

Závažné infekční onemocnění, druh purpurové horečky vyskytující se na americkém kontinentu. Inkubace je okolo 1 týdne a projevuje se vysokou horečkou, silným dráždivým kašlem, exantémem a četnými kožními komplikacemi.

Chagasova choroba

Tropické infekční onemocnění někdy známé jako americká trypanozomiáza, které způsobuje parazit Typanosoma cruzi ve Střední a Jižní Americe. Tento druh parazita nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu.

Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je průběh většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozóm. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu.  Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, zejména v chudých vesnických oblastech.

Japonská encefalitida

Patří mezi infekční tropické nemoci. Původce jsou flaviviry. Přenášena je komáry rodu Culex. Jde o zánětlivé onemocnění mozku. Výskyt nemoci je lokalizován v jižní a jihovýchodní Asii.

Inkubační doba je 4–16 dní. Na počátku se objeví horečky, které doprovází bolest hlavy, zvracení a často i silná bolest břicha. Onemocnění graduje poruchami řeči, rozvojem deliria, křečí, někdy i těžkými duševními poruchami. Dostane-li se nákaza až do tohoto stádia, končí smrtí.

Japonská encefalitida patří mezi infekční tropické nemoci. Jde o zánětlivé onemocnění mozku vyvolané virem stejné skupiny, jako jsou např. viry středoevropské klíšťové encefalitidy, žluté zimnice nebo horečky dengue. K přenosu dochází infikovaným komárem prostřednictvím prasat, skotu nebo ptáků. K přenosu z člověka na člověka nedochází.

Inkubační doba je 4-16 dní. Na počátku se objeví horečky, které doprovází bolest hlavy, zvracení a často i silná bolest břicha. Onemocnění graduje poruchami řeči, rozvojem deliria, křečí, někdy i těžkých duševních poruch. Dostane-li se nákaza až do tohoto stádia, končí smrtí.

Očkování: Je vhodné pro cestovatele, kteří se budou pohybovat v zemědělských oblastech během a po období dešťů (přemnožení komárů). Očkovat lze již od 2. měsíce věku. U dospělých je potřeba aplikovat dvě dávky vakcíny v rozestupu 28 dní, ochranný účinek nastupuje jeden týden po aplikaci 2. dávky. První posilující dávka byla stanovena za 12-24 měsíců; další booster nebyl stanoven.

Očkovací látka: Ixiaro (inaktivovaná, adsorbovaná; výrobce: Valneva Austria GmbH)

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění virového původu postihující mozek a mozkové blány. Virus klíšťové encefalitidy, patřící mezi tzv. flaviviry, je přenášen zejména klíšťaty, popřípadě komáry.

Poté, co virus klíšťové encefalitidy pronikne do našeho organismu, nastává inkubační doba, která však ještě nenese žádné známky onemocnění a probíhá celkem bez komplikací. Toto období trvá většinou týden až čtrnáct dní, avšak může se protáhnout až na celý měsíc. Průběh tohoto onemocnění můžeme rozdělit na dvě fáze. Po skončení inkubační doby nastupuje první fáze, která s sebou nese příznaky lehké chřipky. Po několika dnech tato fáze ustoupí a nastává období klidu, bez jakýchkoli příznaků nemoci, trvající zhruba dva týdny. Vybraní jedinci, kteří onemocněli touto chorobou, nemusí příznaky této první fáze vůbec pozorovat a nemoc jim propukne rovnou druhou fází. U některých pacientů může nemoc dokonce touto fází skončit a je možné, že dojde k úplnému uzdravení. Pakliže někdo takové štěstí nemá, nastupuje druhá fáze, kterou můžeme charakterizovat vysokými horečkami, prudkými bolestmi hlavy, světloplachostí, nevolností, zvracením, ztuhnutím svalů na šíji, svalovým třesem, obrnou, poruchami spánku, paměti a koncentrace a celkovou dezorientací.

Očkování: Jediný spolehlivý prostředek prevence.

Základní očkování se skládá ze tří injekcí, které se aplikují do svalu ramene a to ve dny 0, za 1 – 3 měsíce a za 5 – 12 měsíců po druhé dávce. V teplém období roku je nutné přistoupit ke zrychlenému schématu. U vakcíny FSME-IMMUN se druhá dávka podá již za 14 dní po dávce první. Ochrana proti onemocnění nastupuje asi za 14 dní po druhé dávce. Po třetí dávce přetrvává ochrana 3 roky. Pro zachování obranyschopnosti je důležité, aby docházelo k pravidelnému přeočkování jednou dávkou po 3 – 5 letech.

Očkovací látky: FSME-IMMUN (celý inaktivovaný virus; výrobce: Baxter); Encepur (inaktivovaný  TBE  virus; výrobce: Novartis)

Leishmanióza

Onemocnění vyskytující se v tropickém a subtropickém pásmu, jehož původcem jsou parazité, bičíkovci rodu Leishmania. Přenašečem jsou komáři rodu Phlebotomus.

Leishmanie napadají v lidském těle buňky jater a sleziny - tzv. viscerální forma, nebo častější a méně závažná kožní forma. Inkubační doba se pohybuje v řádech týdnů až měsíců.

Lepra

Infekční onemocnění způsobené bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné části těla – kůži a sliznice. Je velmi málo infekční, k přenosu dochází při dlouhodobém kontaktu s postiženou osobou, ato nejpravděpodobněji kapénkovou infekcí. K přenosu může dojít také prostřednictvím poraněné kůže.

Nemoc často probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá, vyjma vysoce nakažlivé kožní formy vytvářející vředy. Má dlouhou inkubační dobu (1–8 let). Za nepříznivých okolností může dojít k rozvinutí destruktivní formy lepry a ohrožení pacienta na životě. Lepra napadá převážně Schwannovy buňky a makrofágy v periferní nervové soustavě. Ničí lidský imunitní systém a způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji. Kůže i části končetin zůstávají bez citu. Na kůži se vytvoří léze, které vypadají jako vřed. Dochází k porušení integrity kůže. Vzhledem k tomu, že je narušeno čití, postižený necítí vysokou teplotu. Další důsledek lepry je oslepnutí nebo porucha zraku.

Je léčitelná, ale neexistuje na ni žádná vakcína.

Lymeská borelióza

Borelióza je typické onemocnění přenosné ze zvířete na člověka, tzv. antropozoonóza. V přírodě napadá hlavně hlodavce, ale i vysokou zvěř a některé ptáky. V přenosu se uplatňují především klíšťata, vzácně i jiný krevsající hmyz. Její inkubační doba se pohybuje od 2 do 32 dní nebo i několika měsíců. Prvním příznakem onemocnění je šířící se červená skvrna s blednoucím středem v okolí kousnutí, tzv. Erythema migrans. Objevují se nepříliš specifické příznaky jako je horečka, bolesti svalů, únava. Tyto příznaky, připomínající chřipku, se však nemusejí objevovat ve všech případech. Pokud onemocnění zůstává neléčeno, tak postihuje nervovou soustavu, srdce či klouby. Některým z těchto komplikací bývá připisován autoimunitní původ, spuštěný imunitní reakcí namířenou proti infekci.

Nejčastější infekce přenášená klíšťaty v České republice. Nemoc způsobují bakterie rodu Borrelia.

Většina nákaz probíhá asymptomaticky, klinicky manifestní případy se projeví zejména postižením kůže, kloubů, nervového systému a srdce. Projevy lymeské boreliózy se dělí do tří stádií. Dvě stádia jsou časná, pozorují se v prvních týdnech a měsících po nákaze. Třetí stadium je pozdní, probíhá měsíce až léta po infekci.

Typickým projevem je červená skvrna vznikající v místě přisátí klíštěte, většinou s odstupem 7–14 dní, mnohdy dosahuje značných rozměrů. Nebolí, někdy lehce svědí, kůže není horká ani nepálí. Mohou se také objevit chřipkové příznaky. Mezi projevy pozdního stádia patří kloubní postižení. Bez léčby se prodlužuje a může dojít k přechodu do chronické formy kloubního zánětu. Při léčbě se podávají antibiotika.

Nejúčinnějším způsobem prevence je předcházet přisátí klíštěte používáním repelentů a vhodných oděvů a obuvi při pobytu v přírodě. Důležitá je také prohlídka těla po návratu a včasné odstranění přisátého klíštěte, ideálně do 24 hod.

Malárie

Původci malárie jsou prvoci plasmodia (zimničky). Dříve bylo toto onemocnění spojováno se zapáchajícími bažinami (mal-arie, tzn. špatný vzduch). Skutečná příčina byla objevena v roce 1880. Jedná se o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podléhá více než milión lidí. Nejvíce ohrožené jsou chudé státy tropického a subtropického pásma, jako je Kambodža, Tanzánie, Uganda, Nigérie, Libérie, Kamerun, Ghana, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Guinea a Myanmar. Rizikovými faktory jsou pobyty v ohrožených oblastech bez předchozího očkování, styk s infikovanou osobou. K přenosu dochází také infikovanou krví při transfúzi nebo u těhotných žen na plod.

Životní cyklus parazita se dokončuje v těle samičky komára rodu Anopheles, který při sání přenese ze slinných žláz do člověka (mezihostitele) stádia sporozoitů. U člověka pak dochází k řadě rozmnožovacích cyklů, přičemž první z nich probíhá v jaterním parenchymu, zpravidla bez příznaků a parazit zde může dlouhou dobu přežívat. Zde dochází k infikování červených krvinek, začínají se objevovat gametocyty, pohlavní vývojová stádia, která se dále vyvíjejí při nasátí infikované krve komárem.

Podle původce, který onemocnění způsobuje, rozlišujeme tři druhy onemocnění: malárii tropickou, jejímž vyvolavatelem je Plasmodium falciparum, malárii třídenní způsobenou P. vivax nebo P. ovale a malárii čtyřdenní, která je známá též jako čtvrtodenní zimnice a kterou způsobuje Plasmodium malariae. Nejzávažnějším je onemocnění způsobené druhem Plasmodium falciparum. Závažnost spočívá v přilnavosti červených krvinek ke stěnám cév a jejich následné neprůchodnosti, což vede k nedostatečnému zásobování vnitřních orgánů, hlavně ledvin a mozku.

Klinické projevy nastupují mezi 7.–10. dnem od nákazy. Inkubační doba se uvádí jeden až dva týdny, ale může se klidně protáhnout i na několik měsíců (zejména u Plasmodium vivax). Klinické příznaky nejsou specifické, jedná se o bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení citlivost na světlo. Hlavními příznaky jsou tzv. malarické záchvaty, které se objevují s různou frekvencí, dle původce. Jedná se o stavy, kdy jsou červené krvinky naplněné parazity a praskají. To je doprovázeno pocity mrazení a třesavkou, která do 15 minut odeznívá a následují vysoké horečky přetrvávající až několik hodin. Po překonání těchto horečnatých stavů se pacient silně potí. Do dalšího záchvatu pacient netrpí žádnými dalšími. Pacienti čsto trpí anémií vzhledem k napadení červených krvinek. Většina příznaků tohoto onemocnění není způsobována přímo parazitem, ale spíše reakcí lidského těla na tohoto parazita.

Mor

Onemocnění způsobuje bakterie Yersinia pestis. Bakterie se do organismu dostává většinou po štípnutí člověka blechou.

Onemocnění má tři formy: dýmějový mor, septický mor a plicní mor. Příznaky moru se projevují po bodnutí blechou během 2–6 dnů. Náhle se objeví vysoká horečka, bolesti hlavy, končetin a břicha. Bakterie se množí v mízních uzlinách, které na to reagují těžkým zánětem, při kterém se enormně zvětší. Mohou pak prasknout a vytvořit otevřené rány, ze kterých vytéká krvavá tmavá tekutina. V důsledku poruchy cévního zásobení dochází k odumření konečků prstů a ušních lalůčků, což se projeví jejich zčernáním a ztrátou citlivosti.

K vyléčení moru se podávají vysoké dávky antibiotik, zejména streptomycin. Vůči moru existují dvě očkovací vakcíny, které se doporučují užít osobám se zvýšeným rizikem nákazy.

Návratná horečka (endemická)

Infekční onemocnění způsobené bakterií Borrelia duttoni. Vyskytuje se v některých tropických oblastech. Přenašečem jsou klíšťáci rodu Ornithodoros. Průběh onemocnění je podobný jako u epidemického návratného tyfu, tj. náhlým vzestupem teplot, třesavkami, bolestmi hlavy a svalstva, zejména dolních končetin. Často se vyskytují komplikace.

Návratná horečka (epidemická)

Infekční onemocnění způsobené bakterií Borrelia recurrentis, kterou přenáší veš šatní. Vyskytuje se i v některých částech Evropy. Projevuje se vysokou horečkou a celkově těžkým stavem. Horečka po několika dnech náhle klesá, ale po dalších několika dnech se opakuje. U neléčené choroby proběhne takových cyklů několik. Časté jsou komplikace.

Oční trachom

Závažné oční onemocnění, které v nejhorším případě může skončit slepotou. Trachom je způsobován bakterií Chlamydia trachomatis. K přenosu může docházet přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku. Nemoc mohou přenášet také mouchy. Trachom je hojně rozšířen ve venkovských oblastech v rozvojových zemích, v tropických a subtropických oblastech.

Nejčastějšími příznaky trachomu je pocit cizího tělesa v oku, hnisavý výtok z oka a oboustranný zánět. Tyto problémy propukají obvykle 5. den po nakažení. Zánět se léčí antibiotiky.

Q-horečka

Infekční onemocnění vyvolané bakterií Coxiella burnetti. Hlavním zdrojem infekce jsou hospodářská zvířata. K přenosu na člověka dochází nejčastěji vdechnutím infekčního prachu. Nákaza byla zaznamenána ve všech zemích světa vyjma některých států Evropy a Nového Zélandu.

Onemocnění má formu plicní, chřipkovou, meningoencefalitickou či gastrointestinální. Inkubační doba trvá obvykle 3 týdny. Projevuje se horečkou přetrvávající až 3 týdny, celkovou schváceností, myalgiemi. Při plicní formě bývá kašel, bolest na hrudi či dušnost. Gastrointestinální forma je často provázena granulomatózní hepatitidou s ikterem.

Z antibiotik se podávají doxycyklin, tetracyklin, erytromycin.

Rickettsiové neštovice

Vzácné onemocnění vyvolané bakterií Rickettsia akari přenášené na člověka roztoči rodu Liponyssoides. Jako zdroj nákazy slouží myši a další hlodavci. Onemocnění je mozaikovitě rozšířeno v různých zemích Evropy, Asie, Afriky a Severní Ameriky (např. Ukrajina, Chorvatsko, USA, Rusko).

V místě kousnutí vzniká vřed. Kolem 5. dne se na těle objeví puchýřkovitá vyrážka podobná planým neštovicím. Onemocnění se dále projevuje zimnicí, horečkou a bolestmi svalů.

Skvrnivka krysí (endemický tyfus)

Onemocnění způsobené bakterií Rickettsia typhi přenášená blechami. Jako zdroj nákazy slouží hlodavci. Vyskytuje se v subtropech a tropech celého světa především v pobřežních oblastech, přístavištích a skladištích.

Průběh nemoci je podobný skvrnitému tyfu, obvykle je však mírnější. Komplikace jsou jen vzácné. Léčí se antibiotiky.

Skvrnitý tyfus

Závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Rickettsia prowazekii. Skvrnitý tyfus je přenášen vší šatní. Lze se nakazit i vdechnutím prachu se zaschlým trusem vší. Nemoc se ojediněle vyskytuje v některých oblastech Afriky, Asie a Jižní Ameriky. K epidemiím dochází v období válek.

Inkubační doba se pohybuje od 1 do 2 týdnů. Projevuje se horečkou, zimnicí, třesavkou, bolestmi těla a vyrážkou, která se tvoří na hrudníku a poté postupuje na končetiny, nikdy však nepostihuje obličej a dlaně. Při neléčené formě následuje kóma a smrt.

Léčba probíhá podáváním antibiotik (tetracyklin, chloramfenikol). Proti nemoci je možné očkování.

Spavá nemoc

Spavá nemon je onemocnění způsobené prvokem Trypanosoma brucei, u kterého rozlišujeme tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambienseT. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka) známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází Trypanosoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a prochází diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení.  V  novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opět prochází diferenciací a mohou opět znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stádiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfúzí nebo při pohlavním styku. Jedná se ale o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.

T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Díky pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.

T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.

Tularémie

Závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Francisella tularensis. Postihuje divoce žijící zvířata, zejména zajíce a různé druhy hlodavců. Člověk se obyčejně nakazí hmyzím kousnutí (ovádi, klíšťata, blechy). Nemoc je rozšířená po celém světě i v České republice.

Onemocnění je charakteristické fokálním vředem v místě vniknutí do organismu a zvětšením mízních uzlin. Inkubační doba trvá 3-10 dní.  Existuje několik forem rozlišených podle místa projevu: zevní (tularemická angína); vnitřní (střevní nebo plicní forma); generalizovaná (septická nebo tyfoidní forma). Na všechny formy tularémie je během léčby podáván streptomycin.

Valtická horečka

Virové onemocnění způsobené virem Ťahyňa. Vir je přenášen komáry rodu Aedes.

Jedná se o onemocnění podobné chřipce, které se vyskytuje v létě a brzy na podzim hlavně u dětí. Je charakteristické náhlým začátkem horečky trvající 3-5 dní, bolestí hlavy, pocitem neklidu, konjunktivitidou, faryngitidou, myalgií, dále zvracením, gastrointestinálními potížemi, nechutenstvím a příležitostně také meningitidou nebo jinými známkami postižení centrální nervové soustavy. Lze ji léčit paralenem, odpočinkem a dostatečným přístupem tekutin. Zvýšená pozornost by měla být věnována kojencům a batolatům.

Západonilská horečka

Virové onemocnění, které je způsobeno flavivirem označovaným jako západonilský virus. K přenosu dochází při bodnutí infikovaným komárem rodu Culex. Virus se vyskytuje v Africe, Asii, jižní a východní Evropě, Austrálii a i v USA.

Inkubační doba je 2–6 dní. Obvykle má bezpříznakový průběh. U klinicky se projevujících infekcí začíná onemocnění náhlou horečkou, silnou bolestí hlavy, břicha, pocitem na zvracení, bolestí očí, zarudnutím spojivek, bolestí svalů, kloubů, může být přítomno i zduření lymfatických uzlin. Na trupu a končetinách se často tvoří vyrážka, mohou se objevit meningeální příznaky a obrny periferních nervů. Ohroženi jsou především pacienti vyššího věku.

Proti západonilské horečce neexistuje žádná speciální léčba. K prevenci proti nákaze dopomohou repelenty proti komárům, používání moskytiér a nošení dlouhého oblečení.

Zákopová horečka (Volyňská horečka)

Vzácné infekční onemocnění vyvolané bakterií Bartonella quintana. Za přenos je odpovědná veš šatní. Dnes se toto onemocnění vyskytuje sporadicky po celém světe, zejména v chudých oblastech, například v Mexiku a Africe.

Inkubační doba trvá přibližně 2–4 týdny. Onemocnění je charakteristické akutně vzniklou horečkou, bolestmi hlavy, zad, nohou, prchavým exantémem. Nemoc probíhá v několika vlnách trvajících přibližně 5 dnů někdy i déle.

Léčba je podobná jako u ricketsióz chloramfenikolem, tetracykliny.

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice patří mezi závažná smrtelná onemocnění. Jejím původcem je flavivirus, přenášený několika druhy komárů, z nichž nejznámější je Aedes aegypti, který je přenašečem městské formy nemoci. Zdrojem nákazy lesního typu infekce bývá opice, zatímco u městského typu to bývá člověk. V obou případech je přenos na člověka zprostředkován náhodným bodnutím infikovaného komára.

Inkubační doba je velmi krátká, 3-6 dní. Onemocnění se projevuje horečkou, bolestmi hlavy a zad, nevolností, zvracením a celkovou schváceností. V těžších případech může dojít k rozvoji žloutenky, krvácení do kůže i do zažívacího traktu (zvracení krve a černá stolice), ke krvácení z nosu a případně také ke gynekologickému krvácení.

Očkování: Očkování zůstává prozatím jedinou spolehlivou ochranou, neexistuje totiž žádná kauzální léčba. Před vstupem do rizikových endemických oblastí (Afrika a Jižní Amerika) je toto očkování povinně nebo naléhavě vyžadováno.

Dávkování: Monovakcína od věku 9 měsíců, 1 dávka, interval posilující dávky 10 let.

Očkovací látka: Stamaril (živá vakcína; výrobce: SANOFI PASTEUR)

Kontaktujte nás

 Iva Vepřeková,
recepční

+420 270 003 562 / 564
iva.veprekova(at)mc-praha.cz

Denisa Burdychová, specialistka péče o klienty

+420 270 003 562 / 564
denisa.burdychova(at)mc-praha.cz

Kontaktní formulář