CZ | EN
Služby Parazitologie

Parazitologie

 

  • komplexní všeobecná prohlídka
  • komplexní parazitologické testy - krev, stolice, biopsie
  • komplexní infekční screening
  • komplexní imunologické testy
  • cílené imunologické genetické testy
  • komplexní genetický screening
  • terapie
  • imunoterapie

 

Připravujeme podrobnosti.

 

Parazit je organismus, který pro svůj život potřebuje jiný organizmus, tzv. hostitele, kterého svým způsobem života poškozuje. Tělo hostitele slouží jako zdroj potravy a jako ochrana před vnějším prostředím. Podle prostoru, který parazité obývají, se rozlišují na ektoparazity nacházející se vně organismu (např. komár, veš) a endoparazity žijící uvnitř svého hostitele (např. škrkavka, tasemnice).

Hostitelem řady parazitů může být i člověk, kterého v našich podmínkách nejčastěji sužuje nákaza roupem dětským, škrkavkou nebo tasemnicí. Setkat se však můžeme i s dalšími nemocemi. Vlivem stále častějšího cestování u nás přibývá případů nákaz exotickými parazity, kteří se u nás běžně nevyskytují.

Přítomnost parazitů v těle oslabuje imunitní systém, způsobuje únavu a další závažné potíže. Parazitární onemocnění se však nemusí vždy projevit. Vyšetření na přítomnost cizopasníků v těle může mít význam i v případě, že na sobě člověk žádné příznaky nepozoruje.

Giardie

Giardia intestinalis je pohyblivý prvok způsobující onemocnění zvané giardióza. Tento parazit představuje komplex několika druhů parazitujících na savcích, včetně člověka. Je rozšířený v zemích s nízkým hygienickým standardem. Postižená jsou také místa s velkou koncentrací osob (mateřské školy apod.). V České republice je giardióza nejčastějším střevním onemocněním způsobeným prvoky. Přenáší se stolicí infikovaných osob či zvířat, při nedostatečné hygieně.

Lidé se mohou nakazit znečištěnou vodou nebo potravinami, obzvláště v oblastech s nedostatečnými hygienickými podmínkami. Rizikové může být i koupání ve vodě ve volné přírodě. Jídlo mohou kontaminovat mouchy, které přenáší infekci na povrchu svého těla. Mnohem častěji se giardióza vyskytuje u dětí, což souvisí s možností přenosu fekálně-orální cestou. Zdrojem nákazy mohou být i zvířata (pes, kočka, kůň).

Proces nákazy začíná pozřením cyst – odolných stádií, které mohou ve vodě přežívat měsíce. V tenkém střevě se z cyst uvolní vývojová stádia zvaná trofozoiti. Dochází k jejich pomnožení a následné tvorbě cyst, které se společně se stolicí dostávají opět ven z těla. Cyklus se může opakovat.

K vylučování cyst může docházet nepravidelně, proto je vhodné vyšetření opakovat (třikrát s odstupem 24–48 hodin). Inkubační doba je od jednoho do třech týdnů.

Příznaky onemocnění mohou být rozmanité, nejčastěji však nákaza probíhá bezpříznakově. Infekce se může projevit nechutenstvím, bolestmi břicha, nadýmáním, vodnatým průjmem bez příměsi krve a úbytkem hmotnosti. Nemoc omezuje také vstřebávání tuků a v nich rozpustných vitamínů, které jsou důležité pro správnou funkci imunitního systému, což vede ke snížení odolnosti organismu vůči infekcím.

Giardie je možné zničit povařením vody po dobu 10 minut. V potravinách dochází k jejich likvidaci během několika minut při teplotě 85–95 °C.

Háďátka

Hádě střevní (Strongyloides stercoralis) vyvolává u člověka nebo psa onemocnění zvané strongyloidióza. Jedná se o parazita protáhlého tvaru, o délce asi 0,8–2,2 mm, s výrazným pohlavním dimorfismem. Výskyt onemocnění je vázán zejména na tropické a subtropické oblasti. V epidemických oblastech je hlavním zdrojem kontaminovaná voda. Životní cyklus háděte je poměrně složitý. Dospělý parazit obývá střevo člověka nebo psa, kde se množí a produkuje vajíčka, ze kterých se líhnou larvy. Ty spolu se stolicí opouštějí tělo hostitele. Aby byly opět infekční pro dalšího hostitele, musí podstoupit dvojí svlékání.

Larvy se do člověka dostávají aktivně přes kůži. Putují krevním řečištěm a jsou zaneseny až do plic. Zde nutí hostitele ke kašli a spolu s hlenem se dostávají do ústní dutiny. Zde jsou larvy spolknuty, dostávají se do střeva a tam dospívají. Dospělí červi  se usazují ve sliznici tenkého střeva, kde opět produkují vajíčka, a cyklus se opakuje.

Klinické projevy začínají napadením plic. To se projevuje dráždivým kašlem a bolestmi na prsou. Střevní fáze je charakteristická bolestmi břicha, zvracením a průjmy. Při průniku larev do kůže hostitele se může též v místě vstupu parazita objevit dermatitida.

Kapilárie

Kapilárie jsou drobní nitkovití červi patřící mezi hlístice rodu Capillaria. Parazitují u všech obratlovců. Onemocnění způsobené těmito patogeny se nazývá kapilarióza. Některé druhy (C. annulata, C. contorta, C. obsignata, C. caudinflata, C. bursata) jsou častými parazity divokých i domestikovaných ptáků a postihují zejména jejich trávící systém. Kapilárie odnímají hostitelskému organismu tělní tekutiny, jako jsou žaludeční šťávy a krev, čímž snižují jejich celkovou obranyschopnost a u drůbeže snižují též jejich produkci. Dochází k poškození střevního epitelu a tím k narušení resorpce i dalších procesů, které následují po přijmutí potravy. Někdy může docházet také k porušení nervové soustavy, a to díky produkci jedovatých toxinů. Charakter průběhu závisí na věku a celkové fyzické zdatnosti zvířete a na síle infekce. Při vážnějším akutním průběhu může dojít i k úhynu drůbeže. Výskyt je vázán na vlhká období, zejména v létě a na podzim. Naopak nejnižší je v zimě a v prvních jarních měsících.

U lidí mohou být kapilariózy způsobeny dvěma druhy kapilárií: C. hepatica a C. philippinensis. První zmiňovaná je kosmopolitním parazitem hlodavců přenosným na člověka a další druhy savců. Dospělí parazité se nacházejí v játrech hostitele. Vajíčka zůstávají v játrech hostitele až do jeho smrti. Do okolního prostředí se dostávají až po rozkladu jeho těla nebo po pozření infikovaného jedince jiným zvířetem a průchodu jeho trávicím traktem. Lidé se obvykle nakazí kontaminovanou potravou nebo vodou. Infekce způsobená druhem C. hepatica vede k hepatitidě.

Kapilárie C. philippinensis se vyskytuje na Filipínách, v Thajsku a Japonsku. Parazituje v tenkém střevě. Do těla člověka se dostává špatně zpracovaným rybím masem. Pacienti trpí ztrátou hmotnosti a průjmy. Dalšími příznaky jsou bolesti břicha, otoky, borborygmus („bručivý žaludek“) a snížené hladiny draslíku a albuminu v krvi.

     

Kryptosporidie

Kryptosporidie jsou rozšířené po celém světě a existuje jich mnoho druhů. Kryptosporidie parazitují v epitelu tenkého a tlustého střeva, některé druhy se nacházejí na povrchu epitelu žaludeční stěny. Napadají celou řadu hostitelů.

K nákaze dochází fekálně-orální cestou pozřením oocysty, z níž se po spolknutí uvolní infekční stádia sporozoiti, kteří napadají a ničí epitel střevního traktu. Kryptosporidie prochází ve střevním traktu několika stádii. Na konci životního cyklu vznikají opět oocysty, které jsou dvojího typu – tenkostěnné a silnostěnné. Silnostěnné odcházejí s trusem z těla ven a slouží k přenosu na další hostitele. Tenkostěnné zůstávají v těle a jsou zodpovědné za autoinfekci.

K přenosu může docházet pozřením kontaminované vody (pitná voda, rekreační koupání) nebo potravin. Hlavní podíl na kontaminaci vody mají hospodářská a volně žijící zvířata. Kryptosporidie odolávají běžným dezinfekčním prostředkům. Ničí je však vysoké teploty.

Vodní zdroje jsou často kontaminovány parazitem Cryptosporidum parvum, který způsobuje infekce u zvířat i lidí. Dalším původcem lidské kryptosporidiózy je Cryptosporidum hominis.

Onemocnění se projevuje vodnatými průjmy, které mají u zdravých dospělých jedinců lehčí průběh a po několika dnech samy vymizí. Děti jsou k nákaze mnohem vnímavější. U chronicky nemocných lidí a lidí s poruchou imunity může dojít k až dehydrataci a ohrožení života.

Leishmanie

Jedná se o soubor onemocnění, jejichž vyvolavatelem jsou prvoci rodu Leishmania. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka se děje přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány spíše na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů rozlišujeme dvě základní formy leishmanióz: viscerální, která postihuje vnitřní orgány, a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení.

Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje.

Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází též k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce.

Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, a dochází tak k destrukci tkání a chrupavky.

Viscerální forma je nejzávažnější formou leishmaniózy, která je známá také jako „kala-azar“, což v překladu z hindštiny znamená černá horečka. Původci této formy jsou v Indii a v Africe Leishmania donovani, ve Střední a Jižní Americe L. chagasi a ve Středomoří a na Středním a Blízkém východě L. infantum. Inkubační doba je velice rozdílná: od několika týdnů až po několik let. Paraziti se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a ve slezině. Klinickými projevy jsou tedy zvětšená játra a slezina, horečky, anémie, váhové úbytky. Neléčené případy jsou téměř vždy do několika let smrtelné.

Měňavky

Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica) patří mezi prvoky. U člověka se vyskytuje ve dvou formách (životních stádiích) a způsobuje tzv. měňavkovou úplavici postihující trávicí ústrojí. Agresivnější typy napadají i jiné orgány, v takovém případě hovoříme o extraintestinální (mimostřevní) amébóze. Měňavková úplavice se nejvíce vyskytuje v rozvojových zemích a v místech se špatnými hygienickými podmínkami. Entamoeba histolytica se přenáší fekálně – orální cestou ze znečištěných potravin a vody.

Při pozření je prvok měňavky úplavičné zapouzdřen do cysty. Díky tomu je chráněn před poškozením žaludečními šťávami, a tak projde do tenkého střeva. Tady cysta praská a uvolňují se z ní stádia zvaná trofozoiti, která putují do tlustého střeva, kde se živí místními bakteriemi. Následně se opět zapouzdří do cyst, kterými se prvoci dostávají ve stolici ven z organismu. Pokud je však prvoků více, zůstanou v organismu a přichytí se na střevní stěnu. Odtud mohou dále pronikat krevní cestou i do dalších orgánů (plíce, játra, mozek aj.) a působit vznik dalších lézí.

Akutní infekce se projevuje křečovitými bolestmi břicha a těžkými průjmy. V případě, že měňavka napadla i jiné orgány, hrozí abscesy jater (dutiny vyplněné hnisem), zánět plicní tkáně a zánět mozku. Tyto komplikace bývají vzácné, ale pokud nastanou, je nakažený ohrožen na životě.

Mikrosporidie

Onemocnění je způsobeno parazity, kteří se řadí do říše hub. Existuje obrovské množství druhů mikrosporidií.

Infekčním stádiem je spora. Uvnitř spory se nachází vystřelovací aparát, který obsahuje dlouhou injekční trubici. Touto trubicí je zárodek mikrosporidie injikován do hostitelské buňky. Následně se buňky parazita množí. Po vyplnění hostitelské buňky se jednotlivé buňky parazita osamostatní a z každé vzniká další spora schopná infikovat další buňky téhož hostitele nebo hostitele nového.

Mikrosporidie parazitují na úrovni všech živočišných kmenů. Napadají například ryby, ptáky, ale také savce včetně člověka. Bylo identifikováno 15 lidských patogenů – Anncaliia (brachiola) algerae, A. connori, A. vesicularum, Encephalitozoon hellem, E. cuniculi, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi, Microsporidium ceylonensis, M. africanum, Nosema ocularum, Pleistophora sp., Trachipleistophora hominis, T. antropophthera, Vittaform a corneae a Tubulinosema acridophagus.

K přenosu může docházet vzdušnou cestou vdechnutím spor, přenosem spor na rohovku, pozřením kontaminované potravy nebo vody a fekálně-orální cestou.

U většiny lidí se po nákaze mikrosporidiemi neobjeví žádné příznaky. Potíže mají lidé s poruchou imunity, pacienti s HIV a lidé po transplantaci. Onemocnění se pak může projevovat chronickými závažnými průjmy. Postiženy mohou být různé části těla: mozek, ledviny, plíce, svaly, rohovka, epitel duodenum a jejunum atd.

Motolice

Motolice představují skupinu medicínsky a veterinárně významných původců chorob zvířat i člověka. Velikost motolic se pohybuje od několika desetin milimetru do několika centimetrů. Vývojové cykly zahrnují 1–3 mezihostitele.

Fasciolóza

Fasciolóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Fasciola. Mezi známé lidské motolice patří motolice jaterní (Fasciola hepatica), která je rozšířená po celém světě.

Konečným hostitelem motolice jaterní jsou především přežvýkavci, ale i ostatní savci, včetně člověka. Vajíčka tohoto parazita se dostávají do vnějšího prostředí společně s trusem. Ve vodním prostředí se z vajíček líhnou obrvené larvy, tzv. miracidia. Tato stádia napadají své mezihostitele, kterými jsou plži z čeledi plovatkovitých vyskytující se v podmáčených lokalitách. V jejich těle probíhá další vývoj motolice. Plže pak opouštějí bičíkatá pohyblivá stádia zvaná cerkarie, která ulpívají na rostlinách ponořených ve vodě. Po přichycení ztrácejí cerkarie ocásek a vytváří si kolem sebe ochranný obal. Zvířata se poté nakazí spásáním vegetace společně s opouzdřenými stádii motolice jaterní. Po pozření pronikají larvy stěnou střeva do břišní dutiny a odtud pak k játrům a žlučovodům, kde pohlavně dozrávají a začínají produkovat vajíčka, která se zpět do okolního prostředí dostávají s trusem. Kromě jater a žlučovodů mohou napadat i další orgány (plíce, děloha, podkoží).

Člověk se může nakazit pozřením salátu připraveného z vodních rostlin, například z oblíbené potočnice. Riziko představuje i konzumace plodů spadaných do vlhkých míst.

Brzy po první infekci motolicemi trpí člověk bolestmi břicha, horečkou, nechutenstvím a průjmy. Zvětší se játra a slezina. Může se objevit i žloutenka. Poté nastává období relativního klidu, které může trvat i roky. Onemocnění se znovu projeví jako žlučníkové potíže a zánět žlučovodů. Vznikají žlučníkové kameny a objevují se žlučníkové záchvaty. Může dojít i k ucpání žlučovodů. Motolice jaterní poškozuje také jaterní tkáň. Může se vyvinout i cirhóza jater.

V České republice se vyskytuje spíše sporadicky pouze u zvířat. Ve světě však existují lokality (např. bolivijské Andy) s velkým rizikem nákazy pro obyvatele. Motolice jaterní způsobuje velké ztráty v chovech dobytka (např. v Austrálii).

Schistosomóza

Schistosomóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Schistosoma (krevnička). Nemoc je rozšířena v tropických a subtropických oblastech Afriky, Asie a Ameriky. Nakaženo je 200 miliónů lidí a asi 600 miliónů jich žije v oblastech rizik nákazy. Většina těchto infekcí je způsobena třemi druhy: Schistosoma haematobium (krevnička močová), Schistosoma mansoni (krevnička střevní) a Schistosoma japonicum (krevnička jaterní).

Vývojový cyklus schistosom začíná tím, že vajíčko s miracidiem opouští tělo svého hostitele se stolicí. Ve vodě se líhne miracidium, které proniká do plže. Plže pak opouštějí stádia zvaná cerkarie, která pronikají do kůže člověka a do krevního řečiště. Člověk se může nakazit jakýmkoliv kontaktem s vodou, například při koupání v endemických oblastech. Cerkarie ztrácí ocásek a vzniká schistozomula. Další vývoj již probíhá v cévním systému.

Onemocnění se projevuje kašlem, bolestmi břicha a průjmem. Postižení orgánů závisí na druhu schistosomy. V případě S. haematobium dochází k zánětům močového měchýře, selhání ledvin a vzniku nádorů močového měchýře. S. mansoni způsobuje střevní potíže. Kromě střev jsou zasaženy i játra a může dojít k jejich nadměrnému zvětšení – hepatomegalu, někdy spojenému se zvětšenou slezinou, hepatosplenomegalií. Hlavním místem výskytu dospělých jedinců motolice S. japonicum je žilní síť jater. Kromě rozsáhlého poškození jater a sleziny bývají zasaženy i plíce a střevo. Závažné komplikace nastávají, když jsou vajíčka zanesena do mozku. Tyto případy bývají většinou letální.

Na našem území se lze setkat s některými druhy schistosom parazitujících na ptácích. Do kůže člověka mohou pronikat při kontaktu s kontaminovanou vodou v přírodních nádržích a způsobovat kožní alergickou reakci. Tento parazit však není v hostiteli, kterého představuje savec, schopen dokončit svůj vývoj a v kůži hyne.

Plasmodia (zimničky) – malárie

Plasmodia (zimničky) jsou prvoci patřící mezi krvinkovky (Haematozoea). Jsou známí především jako původci malárie. Dříve bylo toto onemocnění spojováno se zapáchajícími bažinami (mal-arie, tzn. špatný vzduch). Skutečná příčina byla objevena v roce 1880. Jedná se o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podléhá více než milión lidí. Nejvíce ohrožené jsou chudé státy tropického a subtropického pásma, jako je Kambodža, Tanzanie, Uganda, Nigérie, Libérie, Kamerun, Ghana, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Guinea a Myanmar. Rizikovými faktory jsou pobyty v ohrožených oblastech bez předchozího očkování, styk s infikovanou osobou. K přenosu dochází také infikovanou krví při transfúzi nebo u těhotných žen na plod.

Životní cyklus parazita se dokončuje v těle samičky komára rodu Anopheles, který při sání přenese ze slinných žláz do člověka (mezihostitele) stádia sporozoitů. U člověka pak dochází k řadě rozmnožovacích cyklů, přičemž první z nich probíhá v jaterním parenchymu, zpravidla bez příznaků, a parazit zde může dlouhou dobu přežívat. Zde dochází k infikování červených krvinek, začínají se objevovat gametocyty, pohlavní vývojová stádia, která se dále vyvíjejí při nasátí infikované krve komárem.

Podle původce, který onemocnění způsobuje, rozlišujeme tři druhy onemocnění: malárii tropickou, jejímž vyvolavatelem je Plasmodium falciparum, malárii třídenní, způsobenou P. vivax nebo P. ovale, a malárii čtyřdenní, která je známá též jako čtvrtodenní zimnice a kterou způsobuje Plasmodium malariae. Nejzávažnějším je onemocnění způsobené druhem Plasmodium falciparum. Závažnost spočívá v přilnavosti červených krvinek ke stěnám cév a jejich následné neprůchodnosti, což vede k nedostatečnému zásobování vnitřních orgánů, hlavně ledvin a mozku.

Klinické projevy nastupují mezi 7.–10. dnem od nákazy. Inkubační doba se uvádí jeden až dva týdny, ale může se klidně protáhnout i na několik měsíců (zejména u Plasmodium vivax). Klinické příznaky nejsou specifické, jedná se o bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, citlivost na světlo. Hlavními příznaky jsou tzv. malarické záchvaty, které se objevují s různou frekvencí, dle původce. Jedná se o stavy, kdy jsou červené krvinky naplněné parazity a praskají. To je doprovázeno pocity mrazení a třesavkou, která do 15 minut odeznívá a následují vysoké horečky přetrvávající až několik hodin. Po překonání těchto horečnatých stavů se pacient silně potí. Do dalšího záchvatu pacient netrpí žádnými dalšími příznaky. Pacienti často trpí anémií vzhledem k napadení červených krvinek. Většina příznaků tohoto onemocnění není způsobována přímo parazitem, ale spíše reakcí lidského těla na tohoto parazita.

Roupy

Roup dětský (Enterobius vermicularis)

Roup je malý červ velikosti kolem 10 mm. Jeho jediným hostitelem je člověk. Žije ve střevě, a to hlavně u dětí. Samička klade v noci vajíčka kolem řitního otvoru. Nákaza se snadno šíří mezi dětmi při špatné hygieně rukou. Nakažené dítě může roznášet vajíčka za nehty, kde ulpěly po dotyku svědící kůže kolem řitního otvoru.

Při nákaze se objevuje silné svědění kůže kolem řitního otvoru, zejména večer po zahřátí v posteli. Svědění vede k nespavosti, nervozitě, neklidu. Poškrábaná kůže se může zanítit. Obvyklým průvodním jevem přítomnosti roupů ve střevě jsou bolesti břicha. Při silnější nákaze může být bolest břicha intenzivnější, provázená nevolností, zvracením, nechutenstvím, neprospíváním, nočním pomočováním.

Léčba je snadná, stejně jako možnost opětovné nákazy. Proto je vhodné přeléčit všechny, kteří jsou s nemocným v těsném kontaktu (sourozence, případně rodiče).

Užívají se protiparazitární léky, jako je Vermox nebo Pyrvinium.

Aby byla léčba úspěšná a definitivní, je nutné dohlédnout u dítěte na zvýšenou hygienu rukou a nehtů a často mu omývat konečník. Jinak lze očekávat v brzké době opakovanou nákazu.

Svalovci - Trichinelóza

Původcem onemocnění je intracelulární parazit Trichinella. Existuje několik druhů trichinel, v mírném pásmu se vyskytuje Trichinella spiralis a Trichinella britovi.

Člověk se může nakazit konzumací nedostatečně tepelně opracovaného masa. Na jatkách je maso důsledně kontrolováno. Riziková může být konzumace masa divočáka nebo jiné zvěře, které neprošlo hygienickou prohlídkou. Určitým rizikem mohou být i domácí zabijačky.

Na Slovensku se nakazili v roce 1998 lidé, kteří konzumovali klobásy se psím masem. Ve stejném roce se v Itálii nakazili lidé, kteří konzumovali koňské maso. V roce 2005 onemocnělo ve Francii několik lidí, kteří konzumovali maso medvěda uloveného v Kanadě.

U lidí se jedná o závažné onemocnění. Průběh infekce záleží na tom, kolik původců trichinelózy pacient zkonzumoval. První příznaky se objevují už za pár hodin – nevolnost, únava, slabost, bolesti břicha. Později vznikají rozsáhlé otoky a bolesti svalů. Vše může končit smrtí, nebo pacient přežije. Dlouhodobým následkem může být chronický únavový syndrom. Problém je, že lze léčbou pouze mírnit příznaky trichinelózy. Trichinely tvoří ve svalech útvary, ve kterých mohou zůstat životaschopné i více jak 10 let.

Škrkavky

Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, např. škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati).

Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka.

Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda).

Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo bývají mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí.

V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.

     

Tasemnice

Echinokokózu způsobují tasemnice Echinococcus.

Definitivním hostitelem tasemnice Echinococcus granulosus je pes, mezihostitelem jsou přežvýkavci, ale také člověk. Rizikem pro přenos nákazy na člověka jsou například domácí porážky, kdy se nejdříve nakazí psi. Ti pak vylučují v trusu vajíčka parazita, a tak se může nakazit i člověk.

U lidí způsobuje cystickou echinokokózu. Především v játrech a plicích vznikají veliké cysty, boubele typu alveokok, které utlačují ostatní tkáně a způsobují různé zdravotní obtíže (bolest, kašel, dušnost). Je zde potřeba chirurgický zásah.

Tasemnice Echinococcus multilocularis má jako své definitivní hostitele psy, kočky, ale i lišky. Mezihostitelem jsou hlodavci, ale i člověk. Člověk se může nakazit například od své kočky, která loví myši, kontaktem se zamořenou půdou, ovocem a zeleninou potřísněnou výkaly zvířat nakažených tímto parazitem.

U lidí způsobuje alveolární echinokokózu, při které také vznikají v těle cysty připomínající nádor. Cysty se vyskytují obvykle v játrech a i zde je nutné chirurgické řešení.

               

Toxoplazma

Původcem tohoto onemocnění je jednobuněčný parazit koček (a dalších kočkovitých šelem) Toxoplasma gondii, který je rozšířen po celém světě.

Kočka, která je definitivním hostitelem, se obvykle nakazí pozřením nakaženého mezihostitele (např. myši). Kočky pak následně v trusu vylučují vajíčka toxoplazmy (oocysty). Člověk se může nakazit oocystami, které pochází z trusu koček, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem zvířat, která figurují jako mezihostitelé toxoplazmy. Kočky nejčastěji vylučují oocysty mezi 3. až 8. měsícem věku. Starší kočky mohou však oocysty také vylučovat. Nakažená kočka vypadá téměř vždy zdravě a přitom může v trusu vylučovat milióny vajíček. Nebezpečnou může být i nedostatečně omytá zelenina ze zahrádky. Rizikové je například i používat při vaření jedno prkénko na krájení masa a dalších surovin.

V České republice je v průměru každý třetí člověk nakažen toxoplazmou. V některých zemích je to však ještě více, např. ve Francii.

Toxoplasma gondii je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, neboť parazit přechází přes placentu a může způsobit potrat nebo poškození plodu. Takové dítě pak může trpět tzv. kongenitální toxoplazmózou, mezi jejíž příznaky patří poruchy zraku a nervového systému.

Velký problém představuje toxoplazmóza pro lidi s poruchou imunity, pro pacienty po ozařování a chemoterapii i pro pacienty s HIV. U těchto lidí může toxoplazma přejít z klidového stádia do aktivního a způsobit závažné onemocnění mozku nebo srdce.

Nákaza toxoplazmózou se většinou neprojevuje žádnými příznaky. U malého procenta pacientů se mohou krátce po infekci objevit bolesti hlavy, únava a zvětšení lymfatických uzlin. V souvislosti s toxoplazmózou se v poslední době mluví i o tom, že může ovlivňovat naše chování. Spekuluje se i o souvislosti toxoplazmózy a epilepsie nebo schizofrenie.

Lehčí formy toxoplazmózy se diagnostikují velmi komplikovaně. Důležitá je především prevence u gravidních žen a při sebemenším podezření by měl lékař provést testy, které zjistí, zda u plodu nedošlo ke změnám ve vývoji.

Léčba lehkých případů toxoplazmózy se prakticky neprovádí. Důležité je včasné započetí léčby u imunodeficitních jedinců a těhotných žen. Léčba je založena na podpoře imunitního systému a na podávání léků, které zabraňují parazitům v dalším působení.

Trypanozómy

Trypanozómy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Můžeme u ní rozlišit tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka) známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází Trypanosoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a prochází diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opět prochází diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stádiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfúzí nebo při pohlavním styku. Jedná se ale o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.

T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Díky pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.

T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.

Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu.

Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je průběh většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozóm. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu.  Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, zejména v chudých vesnických oblastech.

Vlasovci (filárie)

Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí.

Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se začíná objevovat více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stádium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se tzv. elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů atd.

Podobné onemocnění (včetně elefantiáz) s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, např.: Brugia malayi a Brugia timori.

Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (tzv. „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění.

Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 miliónů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Neléčené onemocnění končí ztrátou zraku (tzv. říční slepota).

Dalšími parazity, kteří mohou způsobovat filariózy, jsou vlasovci rodu Mansonella. Mansonella ozzardi je druhem napadajícím člověka i další primáty. Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Parazituje v tělních dutinách a podkožní tukové tkáni. Jako přenašeči působí muchničky rodu Simulium a pakomáři rodu Culicoides. Stejné hostitele napadá i Mansonella perstans neboli vlasovec kampalský, který je rozšířen v rovníkové Africe a Střední a Jižní Americe. Žije ve vazivu dutiny hrudní a břišní. Přenos infekční larvy je zprostředkován pakomáry rodu Culicoides. V porovnání s infekcemi způsobenými výše jmenovanými parazity má onemocnění vyvolané filáriemi rodu Mansonella mírnější průběh.

Doposud zmíněné parazitární nákazy vyvolané vlasovci se vyskytují v tropických a subtropických oblastech a lidé se s nimi setkávají pouze při zahraničních cestách. V posledních letech se ale i v našich zeměpisných šířkách objevují onemocnění, která jsou vyvolána parazity napadajícími za normálních podmínek zvířata. Mezi ně patří například dirofilarióza. Nejbližším místem výskytu byla dříve jižní Evropa. Vlivem změn klimatických podmínek dochází k rozšíření nemoci do dalších oblastí. Nebezpečí představuje i mnohem častější cestování do zahraničí se psy.

Původci dirofilariózy jsou dva: Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční dirofilariózu, a Dirofilaria repens, která způsobuje podkožní formu nemoci. Hostiteli jsou různé šelmy (pes, vlk, kočka), ale napadnout mohou i člověka. Parazit je přenášen různými druhy komárů.
Dirofilaria immitis je až 30 cm dlouhá a u postižených psů, koček nebo i fretek parazituje v krevním řečišti (například v cévách plic a srdci). U lidí nakažených touto dirofilárii se rozvíjí těžké onemocnění plic, které je třeba chirurgicky řešit.

Dirofilaria repens se vyskytuje u psů a je u nás častější než Dirofilaria immitis. U psů způsobuje různé kožní změny a svědění. Pokud onemocní člověk, tak se mu tvoří uzlíky v podkoží. U lidí je častý i výskyt parazita v oku – pod rohovkou, nebo pod spojivkou. Je to nepříjemný a bolestivý stav, který musí řešit oftalmolog.

          

 

 

Kontaktujte nás

 Iva Vepřeková,
recepční

+420 270 003 562 / 564
iva.veprekova(at)mc-praha.cz

Denisa Burdychová, specialistka péče o klienty

+420 270 003 562 / 564
denisa.burdychova(at)mc-praha.cz

Kontaktní formulář