Římská říše, státní útvar starověkého Říma, patřila mezi největší a nejpůsobivější impéria v Evropě. Mezi významné antické památky bezpochyby patří architektura, umění a v neposlední řadě i dochované legislativní a právnické písemnosti.

Na genetický původ starých Římanů se společně zaměřili vědci ze tří světových univerzit  (University of Stanford, University of Vienna, Sapienza University of Rome). Jejich cílem byla nejen analýza genetického kódu antické populace, ale i jeho vývoj
a proměny v čase. Vědcům se podařilo shromáždit DNA vzorky od Římanů z doby mezolitu, tj. od lidí žijících cca před 12.000 lety, až po dobu středověku.

Ve své studii publikované v časopisu Science představili výsledky genetické analýzy 127 vzorků DNA původních obyvatel pocházejících z 29 oblastí Itálie. Všechny vzorky byly osekvenovány a na základě specifických markerů rozděleny do tří haplotypových skupin, které definují genetický původ jednotlivých populací.

Bylo zjištěno, že lidé žijící 10 000 – 7 000 let př. n. l., tzv. mezolitičtí lovci a sběrači, jsou příbuzní původním obyvatelům západní Evropy. V Itálii nás jejich stopy zavedou k jeskyním Villabruna v Dolomitech, Grotta Continenza v Apeninách a Grotta d’Oriente na Sicílii. U mezolitické skupiny je patrná nízká heterozygozita, tj. podíl jedinců v populaci, kteří mají rozdílné alely u určitého genu. Jinými slovy řečeno, genetická variabilita mezi lovci a sběrači byla malá.

U vzorků z doby neolitu (cca mezi 7 000 – 6 000 lety př. n. l.) byly již výsledky analýzy zajímavější. Ukázalo se, že lidé s podobným genetickým pozadím žili nejen ve střední Itálii, ale i na území dnešního Íránu a v oblasti Kavkazu. Zároveň se velmi zvýšila genetická rozmanitost obyvatelstva a heterozygozita dosáhla téměř na hodnotu dnešní populace.

K dalším významným změnám v dědičné informaci Římanů došlo v období největšího rozkvětu Římského impéria mezi lety 509 př. n. l. – 300 n. l. Odhaduje se, že v té době žilo v říši 50 – 90 milionů obyvatel. Genetická analýza ukázala posun směrem k východnímu Středozemí a bylo prokázáno, že podobné genové varianty jsou i v dnešní době typické pro obyvatele Řecka, Malty, Kypru a Sýrie.

Tato studie potvrzuje to, což již známe z historických záznamů a archeologických nálezů. Řím byl právem označován jako Caput Mundi, hlavní město světa, kde se setkávali lidé z celého světa. Na základě těchto zjištění plánují vědci další rozsáhlé studie, ve kterých se zaměří na migrace dávných populací a vývoj různých genetických znaků a onemocnění v průběhu dějin.

Zdroje:

1. Stanford University. „Researchers lay out first genetic history of Rome.“ ScienceDaily. ScienceDaily, 7 November 2019. <www.sciencedaily.com/releases/2019/11/191107160611.htm>
2. Antonio, Margaret L, et al. “Ancient Rome: A Genetic Crossroads of Europe and the Mediterranean.” Science, vol. 366, no. 6466, 8 Nov. 2019, pp. 708–714., doi:10.1126/science.aay6826