Alergie
- komplexní alergologická prohlídka
- komplexní alergologické testy
- komplexní alergologické genetické testy
- cílené alergologické genetické testy
- komplexní genetický screening
- preventivní uložení kmenových buněk
- imunoterapie
- buněčná terapie
Náš přístup k řešení alergií je komplexní. Vedle cíleného stanovení kritického alergenu je potřeba dobře vyšetřit celý imunitní systém. V některých případech je dobré stanovit i rizikovou genetickou konstituci.
Alergie
Alergii lze chápat jako nepřiměřenou reakci imunitního systému na opakovaný střet s vnějším prostředím, jednotlivé položky jsou označovány jako alergeny.
Původ alergenů je různý, většinou se jedná o běžné látky nacházející se v našem prostředí jako např. pyl, prach, hmyz, roztoči, plísně, potraviny, kovy, léky.
Příčina narůstajícího počtu alergických chorob není zcela jasná. V posledních letech se veliký důraz klade na zhoršující se prostředí a nevhodný životní styl (špatná strava, kouření, nedostatek pohybu, nadužívání antibiotik, přemíra očkovacích látek). Nepochybně vše probíhá na genetickém podkladě. Děti rodičů, z nichž oba jsou alergici, mají alergická onemocnění až v 80 %.
Alergeny se dostávají do organismu nejčastěji inhalační cestou. Dalším místem jejich průniku je zažívací ústrojí a pokožka. Lze tak předpokládat, že alergické astma nebo alergická konjunktivitida vznikají při kontaktu s inhalačními alergeny a ekzémy při kontaktu alergenů s kůží. Tato úvaha je však nesprávná. Brána vstupu alergenu do organismu většinou nerozhoduje o orgánovém postižení.
O vzniku astmatu, rinitokonjunktivitidy nebo ekzému patrně rozhoduje vrozená orgánová predispozice. Proč do 3-4 roku klinicky dominují potravinové alergeny a proč se vzdušné alergeny prosazují až v pozdějším věku, není dosud jasné. Pravděpodobně záleží na stupni zralosti/vývoji zažívacího traktu, kůže nebo sliznic dýchacího ústrojí.
Diagnostika a léčba
1. Vyšetření
Velmi důležitá je podrobná anamnéza. Přítomnost alergie u rodičů nebo člena v rodině zvyšuje pravděpodobnost výskytu alergického onemocnění. V osobní anamnéze je nutné pátrat po závažnějších nemocech, reakcích na léky, přítomnosti implantátů (např. stomatologických), projevech alergických chorob v dětství. Důležitá je pracovní anamnéza. Při pátrání po alergenu se zaměřujeme na popis příznaků a okolností, za kterých alergické projevy vznikají, zvyky, způsob života, školní či pracovní prostředí, volný čas, životní prostředí – byt, dům, nejbližší okolí bydliště.
Kožní testy
Doplňují podezření na alergii. Provádějí se na alergologickém pracovišti. Nejvíce je v povědomí tzv. “prick-test” (skarifikační / škrábací). Na kůži se kápne alergen a jemným hrotem o délce 1 mm se provede na kapce vpich. Reakce se odečítá za 15 minut. Měří se velikost zarudnutí. Pro vyšetřování kontaktních alergií IV. typu se provádí epikutánní testy. Malé množství alergenu se nanese na testovací náplast, která se přilepí na zdravou kůži zad na dobu 48 hodin. Reakce se odečítá ihned po sejmutí náplasti a po následujících 24 a 48 hodinách.
Krevní vyšetření
V krvi pacienta prokazujeme přítomnost specifických alergických protilátek IgE namířených proti různým alergenům. Dnes je možno vyšetřit specifické protilátky proti stovkám různých alergenům.
Provokační testy
Podstatou provokačního testu je vyvolat příznaky alergie tím, že vystavíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Jestliže reakce vznikne, je to potvrzení toho, že testovaný alergen je příčinou pacientových obtíží.
2. Léčba
Základem je omezení kontaktu s alergenem. Například bývá nezbytné přestěhování domácích zvířat, časté a důkladné luxování, péče o lůžkoviny. Pro pylové alergiky bývá vhodná klimatická léčba v době potíží na horách nebo u moře, kde je posunuté vegetační období.
Protože je eliminace kontaktu s alergenem mnohdy nemožná, provádí se tzv. hyposensibilizace/imunomodulace a nasazují se léky s protialergickým účinkem. Cílem hyposensibilizace je snížit přecitlivělost pacienta na diagnostikovaný alergen. Nemocný dostává injekčně nebo v kapkové podobě v pravidelných intervalech a stanovených dávkách roztok alergenu. Je to v podstatě forma anti-alergenového očkování. Léčba je dlouhodobá, obvykle se provádí minimálně 3 roky. Úspěch léčby závisí na správném výběru alergenu, na jeho kvalitě, na vhodném dávkování a na dobré spolupráci lékaře s pacientem.
Léky s protialergickým účinkem
Do této kategorie léků patří antihistaminika a tzv. stabilizátory žírných buněk. Původní léky s antihistaminivým účinkem, tzv. první generace, vykazují i silný sedativní účinek (např. Dithiaden). Nová, druhá generace léků, již tyto vedlejší účinky nemá. Účinek moderních léků nastupuje rychle a trvá až 24 hodin (např. Claritin, Zyrtec, Zodac apod.). Mezi stabilizátory žírných buněk řadíme i kromoglykát sodný a nedokromyl sodný. Látky brání uvolňování zánětlivých látek z žírných buněk a eosinofilů (např. Nalcrom).
U alergických pacientů se často využívá razantního protizánětlivého účinku kortikosteroidů. Mezi pacienty jsou známy pod respektovaným termínem “hormony”. Využívají se v tabletové, injekční nebo masťové formě. Nebo se dají použít v inhalačních aerosolech či nosních sprejích.
Při terapii alergických chorob se používá i řada symptomatických léků. Jsou to léky, které pouze ulevují některým klinickým příznakům. Patří mezi ně např. betamimetika, která působí relaxačně na sevřenou hladkou svalovinu průdušek. U rinokonjunktivitid se zase používají léky se schopností způsobit sevření cév (vasokonstrikci), která se navenek projeví zastavením sekrece a opadnutím otoku podrážděné sliznice (např. Nasivin).
Alergik v rodině
Alergický pacient vyžaduje zvláštní pozornost, která zasahuje do života všech členů rodiny. V prvé řadě je nutné zabránit rozvoji alergického zánětu souborem opatření, které snižují riziko kontaktu pacienta s alergenem.
Základem je vytvoření bezalergenového prostředí:
- odstranit koberce, závěsy, záclony, kožešiny a jiné „zdroje“ prachu
- často vytírat podlahy na vlhko, používat kvalitní vysavače, často prát lůžkoviny
- samozřejmostí je polštář a peřina pro alergiky – s možností praní na minimálně 60°C
- nekouřit a používat čističky vzduchu
- dostatečně větrat místnosti
- nechovat domácí zvířata
- občasné zmrazení plyšových hraček (hubení roztočů)
Svá specifika má školní prostředí. Pedagog by měl být dostatečně informován o nemoci dítěte a měl by umět na případné náhlé zhoršení nemoci reagovat. Také ve škole je nutné se vyhýbat kontaktu se známými spouštěči (např. prach, srst, plísně). I o nich je třeba pedagogy informovat.
U dospělých alergiků je třeba respektovat alergeny a přizpůsobit se vhodným výběrem zaměstnání.
Léčba alergií je dlouhodobá, ne-li doživotní, a vyžaduje dobrou spolupráci rodiny, pacienta a lékaře. Důležité je nemoc přijmout, nepoddat se jí, naučit se s ní žít. Jakmile přijme alergik svou chorobu a přizpůsobí jí svou životosprávu, denní režim včetně aktivního i pasivního odpočinku, dojde k vybudování spoluzodpovědnosti za vlastní zdravotní stav a zpravidla ke stabilizaci obtíží.
Termín lékařského vyšetření si můžete rezervovat zde.
Laboratorní vyšetření si můžete objednat zde.